Maska
Maska
S ledovou maskou spěchá ulicí, aby ve chvíli pro ostatní neexistující, mohl shodit tvář druhou a usmát se, rozbrečet ulici, možná i s lítostí kouknout do hnědých zrcadel. Moc dobře vědět musel, že mu neodpustí, že ho zavrhne a přesto doufal. A když ji konečně spatřil její vlasy létající ve větru, srdce jakoby probodla dýka a dech se mu zastavil v plicích, protože viděl, že je šťastná, a že jí bude líp. Však usmát se nemohl, ač chtěl sebevíc. Spíš na tvářích slanost cítit, třeba jen na pouhou chvíli. A pak znenadání jediná slza stekla po tváři a dopadla na chladnou zem. Nebyla jeho, nýbrž její. S očima upřených do šedých plakala. Nemohl ji ještě více rozesmutnět, a tak do chladného vzduchu vydechl konečně sbohem. Pak jak zbabělec, jak to měl v povaze, vzdal se. Hlas mu říkal: „Vrať se!“, on však běžel dál. Pak za sebou uslyšel zběsilé kroky a připraven se bránit sáhnul po hůlce. Otočka.
Neschopen slova jí hleděl do očí. Nevěděl, co dělá, bylo to mimo něj. Přistoupil k ní a beze slov ji políbil. A pak už jí nedokázal opustit.
:D
(tavala, 12. 11. 2012 10:02)